Homeopatie je podle údajů WHO (Světová zdravotní organizace) druhý nejrozšířenější obor léčby v současném světě hned po tradiční čínské medicíně. A to i přes všechny mediální kampaně snažící se homeopatii zesměšnit a odradit tak lidi od jejího užití. V těsném závěsu je herbalismus, a teprve na čtvrtém místě se nachází moderní medicína, mnohdy u nás propagovaná jako jediná správná. Navzdory všem snahám o potlačení alternativních léčebných postupů si homeopatie získává stále větší popularitu. Lidé se snaží najít skutečnou příčinu potíží a nechtějí užívat nadále kvanta léků se širokou škálou vedlejších účinků.
Podle objevitele homeopatie, Samuela Hahnemanna (1755–1843), je za naše zdraví zodpovědná vitální síla, nazývaná dynamis. Pokud dojde k jejímu porušení, ať už vlivem léků, špatné životosprávy nebo stresu, projeví se časem tato disfunkce i na fyzické úrovni. Homeopatická léčba se snaží tento stav uvést zpět do bodu, kdy je dynamis zase v plné síle a dokáže sjednat nápravu nejen na rovině hmotné, ale i na rovině emocí, mysli, bludů, pocitů a energie. Když dojde k vyladění na všech těchto rovinách, je to známka správně vybraného homeopatického léku, tzv. similima.
Cílem homeopata je tedy vybrat pro svého klienta (nerad používám slovo pacient) takový homeopatický lék, jehož obraz je co nejvíce podobný obrazu klienta. Proto také věta: „Podobné se léčí podobným (similia similibus curantur).“ Vychází tedy ze zákona podobnosti, který byl již znám v době Hippokrata (4. st. př. Kr.) a pracoval s ním i Paracelsus (16. st.). V praxi ho často uplatňují opilci, kteří si musí dát po ránu tzv. „vyprošťovák“, nebo-li malou dávku toho, po čem je jim špatně. Jedno staré anglické přísloví zase praví: „Sněz chlupy psa, který tě kousnul.“
Homeopatie šla však ještě dál. Samuel Hahnemann zjistil, že i zředěná dávka látky způsobující otravu může následky zvrátit. A dokonce i po dvanáctém ředění 1:99, tzn. 12 CH (čti cé há, kde C = centesimální, H = Hahnemann), kdy není už přítomna původní složka, lék zabírá a jeho síla s ještě vyšším ředěním (potencí) stoupá. A právě to je pro vědeckou i laickou veřejnost nepochopitelné.
Jenomže zkušenosti miliónů lidí za 200 let existence homeopatie hovoří za své. Není pro ně důležité, jak to funguje, ale že to funguje. Stejně jako není třeba zkoumat složení počítače před jeho zapnutím. Stručně shrnuto, za svou historii pomohla i tam, kde si moderní medicína neví rady. U tzv. nevyléčitelných chronických nemocí, kde už lékaři pomoci nedokázali.